Jdi na obsah Jdi na menu
 


Barnov OL

13. 3. 2007

Barnov (Olověná)

Burian (5, -, -)

V bývalé německé a v r. 1946 vysídlené obci Barnově (něm. Bernhau, nyní
zaniklá obec Olověná, okr. Olomouc)


1. „Větřák na Kamenném hřbetě“
Větrný mlýn beraní,
stál asi 400 m od jižního konce obce na kótě 612 m. Od kostela v Barnově byl vzdálen 1400 m JZ směrem. Stál na pozemku býv. panského dvora, později Seidlerova statku č.p. 1, na kopci, jemuž se říkalo „Kamenný hřbet“ (Steinrücken“). Stráň
pod kopcem se jmenovala „Na bělidle“ („Of dr Bileich“)
 Kdy byl mlýn postaven, nebylo zatím zjištěno, pravděpodobně sloužil přednostně vrchnostenskému dvoru. Také jména mlynářů dosud neznáme. Roku 1875 byl větřák v provozu. Doba zániku rovněž nezjištěna; za mé paměti (narodil jsem se 26. 7. 1914) již větřák nestál. Rovněž můj informátor Edmund Jokel z Budišova nad Budišovkou, nar. 8. 7. 1922 v Barnově na č.p. 4 pod Seidlerovým statkem, si již větřák ze svých dětských let nepamatuje, ale slyšel o něm vypravovat svého otce, který byl v Barnově starostou.
Větřák na „Kamenném hřbetě“, kóta 612 , je zakreslen na speciální mapě, list Hranice, 32. vydání.


 2. „Gromesů větřák“
Větrný mlýn beraní,
který stál v jižní části obce u silnice postavené v r. 1932 a vedoucí k rozcestí při hospodě „U červeného vola“ („Zum roten Oksen“), kde se napojovala na silnici z Rudoltovic do Potštátu a Luboměře pod Strážnou. Podle sdělení informátora Edmunda Jakla byl tento větřák sice v blízkosti Barnova, ale stál již no katastrálním území obce Rudoltovic u zemědělské usedlosti Edmunda Gromese, který pocházel ze Starých Oldřůvek u Budišova. Gromesovo usedlost byla jedna z osamocených skupin asi 5 usedlostí, stojících v údolíčku zvaném „Schmelzgraben“ mezi Barnovem a Rudoltovicemi. Jméno upomíná na tavení olověné a stříbrné rudy, která se u Barnova dříve dobývala.

Gromesů větřák byl dřevěný, vysoký, štíhlý, věžovitého typu a čtvercového půdorysu, krytý šindelem. Na pohled se podobal staré dřevěné zvoničce u fojtství v Jakubčovicích n/O, byl však vyšší a mohutnější. Edmund Promes si jej postavil sám v roce 1935. Trup větřáku, zhotovený z dřevěných trámů a pokrytý šindelovým kabátem, byl stabilní, kdežto střecha se 4 dřevěnými křídly se mohla natáčet proti větru. Přenášení pohybu od vysoko umístěných křídel do přízemí se dělo železnou transmisí. Také ozubená kola byli již železná. Edmund Promes postavil větřák nezvyklého věžovitého typu proto, že jeho usedlost byla v mírné terénní sníženině. Promes šrotoval obilí pro celé okolí a pumpoval vodu pro svou usedlost. Tento typ větřáku byl vlastně jakýsi přechod k větrnému kovovému motoru tovární výroby. Větřák byl proměřen a nafocen p. J. a F. Šustky , ale vše bylo zabaveno. Tento větřák není na žádné mapě zakreslen. Stál asi do 60.tých let.

 

3. Daleký mlýn“

Větrný mlýn beraní, stál asi 1500m sz. od kostela v Barnově na poli v severní části  „Kozích hřbetů“ („Ziegenrücken“), v blízkosti olověného dolu. Mohl patřit k dědičnému fojtství, jenž mělo pozemky a budovy na výšině západně od Barnova.    

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

VM Barnov

(Honza, 16. 5. 2013 9:23)

Na starých vojenských mapách je vše dobře zakresleno. Škoda, že se vzhledem k voj. újezdu alespoň něco nedochovalo. A i prohlídka okolí je vzhledem k vojsku nemožná....

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA