Borkovany BV
Borkovany
Borkovanský větřák
Borkovanské potůčky ze Štočka a ze Zahumen neměly nikdy tolik síly, aby mohly pohánět vodní mlýn. Obilí jako hlavní zdroj obživy a krmiva pro hospodářská zvířata se proto muselo jezdit mlet do okolních i vzdálenějších míst. Nejblíž byl těšanský Hastrmánek a mlýnky v Hostěrádkách a Bohumilicích. Ale ani zde nebylo vždy dostatek vody a mletí na malém potůčku trvalo dlouho. Jezdilo se tedy až do Židlochovic nebo Rajhradu.
Větřák byl skoro v každé dědině, ale jeho kapacita stačila tak akorát pro místní obyvatele.
V Borkovanech se odhodlal postavit větřák František Pivoda (č.p. 80). Do stavby se pustil v době roboty, to přitom nebylo tak jednoduché. Musel mít svolení vrchnosti, být vyučen mlynářem, mít pozemek pro stavbu a samozřejmě finance. Místo si vybral celkem vhodné, i když to nebylo na nejvyšším kopci, ale bylo snadno dostupné. Byl to kopec za farní zahradou.
Vybrané místo bylo obecní a využíváno jako pastvisko. Byla tedy uzavřena dohoda a 10.11.1841 sepsána smlouva. Větřák byl postaven na pronajatém pozemku za velmi nízký poplatek.
Z neznámých důvodů jej Pivoda prodává už 24.2.1846 místnímu Jeremiáši Strachoňovi. Ten však brzy větřák opouští a umírá v Uhrách. Následující držitelé či nájemci se často střídali. Jako další byl Jan Hönig a po jeho smrti Fridrich Göbel. V roce 1861 je uváděn Jan Strejček (č.p. 177), a v roce 1870 Martin Hejla z Pavlovic. V roce 1881 Karel Bahner, rodák z Heršpic.
Toto časté střídání na větřáku potvrzuje, že to nebylo nijak výhodné zaměstnání. Za 90 roků se na mlýně vystřídala spousta lidí. Jedním z posledních majitelů větřáku byl ve dvacátých letech 20. stol. Ludvík Novotný. Počátkem třicátých let byl větrný mlýn v Borkovanech rozebrán.
před rokem 1909