Jdi na obsah Jdi na menu
 


Břest

31. 5. 2007

Břest

(Burian 50)

Postavení mlýna předcházela petice obce o povolení ke stavbě z roku 18.6.1803, protokolární řízení s vlkošským a lobodickým mlynářem dne 10. a 12. 1.1805.(Burian)

V Břestu vznikl větrný mlýn r.1807 na obecním pozemku, asi 1100m. jv. od obce, těsně na pravé straně železniční tratě z Přerova do Hulína.  Mlýn držel tehdy Jan Smetana (říkali mu „povětrný mlynář“ ) , který zněj odváděl obci 20 zl. a vědro piva. Nynější břestský „větřák“ byl vystaven teprve r.1865 na místě dřívějšího, který shořel. Toto datum je vyřezáno na nasýpacím koši. Mimo to jsou na koši vyřezána začáteční písmena J.D., což značí Josefa Daňka, tesaře, který vystavěl mlýn, a plné jméno Josefa Šípa, majitele mlýna.

Po provedené opravě křídel r. 1936 žádal majitel Páter v příštím roce  Památkový úřad o subvenci, r.1938 hodlal mlýn prodat. V roce 1946 byl mlýn tak poškozen, že majitel žádal Státní památkový úřad o povolení k rozebrání. Svaz čs.vynálezců upozornil r.1947 Státní památkový úřad na důležitost zachování mlýna z hlediska technického i pro podporu snah o využití větrné energie. Památkový  úřad tehdy nemohl zcela uspokojit  požadavky majitele, který o částečnou subvenci neprojevil zájem. Posléze mlýn shořel , zapálen bleskem. Zachovány zůstaly jen křížové trámy a hřídel.(Zapletal)

Majitelé :

 Jan Smetana (1807), Josef Šíp (1865), Ferdinand Páter (1925) č.p. 140, (hned u mlýna), František Páter (1936)

ObrazekPodrobné údaje o mlýnu a názvosloví vnitřního zařízení břestského mlýna podal majitel Ferdinand Páter . (foto na pavlači.)

Dřevěný mlýn vysokého čtyřbokého hranolu, nahoře seříznutého čtyřbokého jehlanu.

Šindelová stříška sedlová, s valbou na straně křídel. Na „kalenici“ (vrcholu) střechy brestského mlýna je umístěný kovový praporek, označující směr větru (podle čeho mlynář natáčí křídla) a zdobený drobnou postavou koníčka. Stěny mlýna skládají se s kolmých prken se zakrytými spárami jsou prolomeny malými okénky, tvaru pravoúhlého. Malebně je vyřešen vchod do do otáčivého „větřáku“. Po schůdkách, chráněných šikmou šindelovou stříškou, přichází mlynář na „pavlač“, spočívající z části na vysunutých trámech hlavní konstrukce, z části na zvláštních dřevěných krákocích. „Pavlač“ má v dolní polovině zábradlí, nad ním zvedá se šindelový přístřešek, podepřený sloupky. V zadní části mlýna „šalanda“, v niž přenocuje mlynář při plném chodu mlýna, z části na „pavlači“.  

Křídla „větřáku“ tvoří dřevěné pruty a žaluzie z drobných prken. Podle síly větru se jednotlivá prkna nebo celé plochy z nich složené odpínají nebo připínají. Po práci se žaluzie s křídel částečně sundávají, aby mohl vítr procházeti nerušeně křídly.

Ve mlýně je zasazen uvnitř hlavní kolmý sloup dole do kříže, zatíženého obyčejnou hromadou kamení, aby bylo docíleno stálosti; tento sloup, vzepřený ještě šikmými vzpěrami, které vycházejí ze čtyř konců základního kříže, prochází zvláštním sedlem ( zvaným „křežný sedlo“), na kterém se otáčí podle potřeby celá budova a na němž spočívá prvá podlaha mlýna, ve výši podlahy vnějšího „pavlče“ ;

posléze nese hlavní vnitřní sloup v horní třetině budovy druhou podlahu, tak zvanou „pľatvu“ a na ní mlecí zařízení, nasýpací koše a kameny.

Mlecí zařízení je jednoduché, rozvážně stvořené. Ve střeše mlýna je umístěn „zhřídeľ“ na němž jsou upevněna venku čtyři mohutná dřevěná křídla a uvnitř veliké kolmé dřevěné kolo, zvané „paleční kolo“. Toto kolo obepíná dřevěná „šľajfa“ (brzda), která se po práci přitáhne a zastaví jeho pohyb. Mlýnské kameny jsou dva na sobě. Spodní leží, vrchní, zvaný „běhoun“, se otáčí. Kameny se občas „ostří“ nadělají se do nich rýhy „oškrtem“ (zvláštní kladivo), aby dobře rozmílaly zrno. Koš, do kterého se nasýpá obilí, jmenuje se „korčák“ a to pro pohyblivé zařízení ve spodu, které si podává samo z koše zrno podle rychlosti mlýna.

ObrazekNa obrázku břestského dřevěného mlýna je vidět zařízení na otáčení celé budovy. Do „větřáku“ je zapuštěno „oje“, dlouhý trám, vyčnívající navenek. Tímto „ojem“ se natáčí mlýn kolem hlavního kolmého sloupu uvnitř, na němž spočívá vlastně celá stavba. Děje se tak buď silou tažného dobytka (krávy,koně), nebo pomocí tak zvaného „kozlíka“. Kolem „větřáku“ jsou naraženy do země dřevěné kůly, za které se zachytí „kozlík“, skládající se z otáčivého kolmého sloupu a z dlouhé pohyblivé vodorovné páky. Za konec „oje“ se uváže provaz, řetěz nebo drátěné lano, které se silou otáčené páky navíjí na kolmý sloupek „kozlíku“, a tím se pohybuje celá budova. V brestském „větřáku“ bylo někdy na mletí až 200 „měchů“ (pytlů) obilí, a přece jeden člověk natáčí celý mlýn.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA