Hukovice NJ
Hukovice (Hausdorf)
Burian (159,160)
1) Větrný mlýn holandský, stál na stavebním pozemku dvora čp.21 ve vzdálenosti 750 m szz. od kostela Navštívení P.Marie (azimut 290°). Byl to zděný holandský, byl postaven v roce 1861 a zbourán byl v roce 1931 .
Tehdejší sedlák na čp.21, Josef Leide zmodernizoval v roce 1878 provoz a dal zabudovat moučný válec a francouzský kámen ; tím bylo zrno lépe semleto a mouka jemnější. Protože kunínské vodní mlýny takové zařízení ještě neměly, přicházeli sedláci z okolních obcí a nechávali si svoji pšenici semlít v tomto mlýně. Postupně byly rovněž vodní mlýny vybaveny moučným válcem a nechávaly si zabudovat mlýnské kameny do válcovací stolice a kromě toho si také pořídily odlupovače a třídiče ; teď už jim nemohly větrné mlýny se svou konkurencí a s nepravidelnou silou větru konkurovat, stále více ztrácely své zákazníky a pomalu, ale jistě odcházely.
Tak byl i mlýn u čp.21 nucen krátce před 1.světovou válkou zastavit provoz. Mlýnská křídla byla povětrnostními vlivy tak zpuchřelá, že hrozila ulomením, a proto je během 1.světové války tehdejší majitel Franz Leide odmontoval. V roce 1931 nechal celý mlýn zbourat a cihly a kamení pak použil na stavbu nové stodoly svého dvora.
2) Větrný mlýn beraní, stál asi 700 m sz. od kostela Navštívení P.Marie (azimut 315°), vlv. u jízdní cesty po vých. úbočí vyvýšeniny Fuchshübel (Liščí kopec, 279 mnm); poslední majitel Franz Leide jej nechal zbourat okolo roku 1894.
Druhý Hukovický mlýn stál na pozemku statku čp.15 a patřil Burkertovi z čp.36, který brzy zemřel a jeho vdova se pak provdala za u ní sloužícího mlynářského pomocníka Blahetu, který pocházel z Pustějova. Pro špatné obchody a zadlužení však musel být mlýn v roce 1894 prodán; zlí jazykové tvrdili, že mlynář Blaheta byl lenivý a pohodlný a raději ležel na trávníku před mlýnem, než aby pracoval a kolemjdoucím na otázky odpovídal : "A, nech mlýn klapat a lehni si raději na zem ! "
S cílem vyřadit konkurenci koupil mlýn Franz Leibe z čp.21 a dal jej strhnout ; upotřebitelné díly a mlýnské kameny byly předány jiným mlýnům, zatím co pozemek Franze Grobera z čp.15, na kterém mlýn stál, za úplatek prodal.
3) Böhmův větrný mlýn beraní , dědice Ferdinanda Böhma z čp.92 z 18. století stával 750 m ssv. od kostela Navštívení P.Marie na pozemku za gruntem čp.61 Josefa a Emílie Klossových. Byl to nejstarší ze tří větřáků a vyhořel okolo roku 1800.
Dodnes se připomíná jméno tohoto domu čp.92 majitelky Karolíny Böhmové, byl vždy nazýván lidově "Müllner Linie" a příjezd k němu vedl přes statek čp.61 manželů Josefa a Emílie Klossových. Jejich dcera Emílie Klossová našla na půdě svého gruntu čp.61 smlouvu, dle které sjednal mlynář z čp.92 a sedlák z čp.61 dohodu, že onen povoluje průjezd ke mlýnu přes svůj dvůr ; za to mu byl mlynář povinen semlít zdarma všechno obilí, jež sedlák potřeboval. Poslední mlynář byl silný kuřák ; od odhozené sirky, kterou si zapálil svou fajfku, vznikl požár a tak celý mlýn vyhořel a již nebyl obnoven.