Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kletné

11. 3. 2007

Větrný mlýn v Kletném

Obec žádala roku 1803 o povolení stavby větřáku pro Matese Bergera, ale nevíme, s jakým výsledkem. Téhož roku povolila fulnecká vrchnost stavbu větřáku o jednom složení bývalému kletenskému fojtu Andresu Jahnovi č. 5 pro jeho syna pod určitými podmínkami, ale se zákazem mletí, když okolní vodní mlýny budou mít dost vody, avšak mlynář ještě téhož roku zákaz porušil. Větřák byl postaven na pozemku gruntu Matese Dresslera č. 1, ale po smrti Andrese Jahna (který roku 1806 zemřel společně s více než 50 obyvateli Kletného na tyf zavlečený ruskými o rakouskými vojáky po bitvě U Slavkova do okolí Fulneka), obec roku 1810 prodala větřák s vědomím jeho dědiců za 600 zl. Andresovu synovi Davidu Jahnovi. Ten bydlel na č. 40 a v roce 1811 se oženil s Rosinou, dcerou sedláka Antona Bergera č. 6. Z kupní sumy byly už roku 1811 vyplaceny čtyřem Davidovým sourozencům jejich dědičné podíly po 120 zl., avšak jednomu z nich, Jiřímu, měl David ročně dávat na výživu 4 měřice rži, Dresslerovi ročně 1 zl. nájmu z pozemku o přednost při mletí.

Zdá se, že větřák byl nějaký čas pronajat, neboť roku 1828 se žení v Jerlochovicích na č. 76 mlynářský pomocník Jan, syn Matouše Eichlera, mlynáře v Kletném, tedy na větrném mlýně, poněvadž vodního mlýna v Kletném nebylo;ledaže bychom předpokládali že dočasně byly v Kletném větřáky dva, tedy že plánovaný větrný mlýn Bergrův roku 1803 byl přece uveden v provoz. Avšak v pramenech z let 1812—1836 se mluví jen o jediném větřáku ve vsi.

Roku 1839 prodal David Jahn (I.) větřák svému stejnojmennému svobodnému synovi za 300 zl. Ten měl ročně odvádět vrchnosti 3 zl. platu a měl právo bydlet v prodavatelově domku č. 57, postaveném mezi lety 1828-34. Výměnek odváděný otci v naturáliích - v ječmeni, pšenici, rži, mouce a „honěné‘ (pohanské) kaši, byl podrobně vyčíslen. David Jahn I. zemřel roku 1857 ve věku 68 let, jeho žena ho předešla roku 1842 jako 55Ietá. David Jahn II. si vzal 19. 11. 1839 za ženu Alžbětu Erteltovou, vnučku chalupníka č. 51 z Kletného. Těmto manželům se na č. 57 v letech 1840—1851 narodilo 6 dětí, poslední syn v říjnu 1854 na č. 50. Většina z nich se dožilo dost vysokého věku, syn Ferdinand (1848—1927) zemřel v Kletném. Byl železničář a bydlel nejprve na č. 38 (v I. 1875—1886 narození šesti dětí), od roku 1892 v domě č. 59, který převzal jeho syn František. Vdova Ferdinandova zesnula tamtéž roku 1929.

Ostatní potomci Davida Jahna II. se zřejmě z Kletného vystěhovali a on sám zemřel před rokem 1875, neboť 8. 7. 1875 se narodila železničáři Ferdinandovi „synu zemřelého větrného mlynáře Davida Jahna“ a jeho choti Zuzaně roz. Michlové dcerka Marie Teresie. Usedlost č. 57 přešla do cizích rukou. Roku 1869 až 1879 se tu v matrikách uvádějí snad jako nájemci chalupníci Josef a Alžběta Schenkovi; intabulace domu, ale bez zmínky o mlýně, byla provedena roku 1880. Schenkův rod držel stále i sousední č. 56 (hájovna, č. 55 je škola). Alžběta Schenková, „choť chalupníka č. 57“ umírá roku 1888. Usedlost přešla před rokem 1911 na Antonína o Marii Panošovy.

Rod Johnův udržoval i po ztrátě rodové usedlosti a mlýna styky s okolními větrnými mlynáři. Při křtu nejmladší dcerky Ferdinanda Jahna č. 38 v prosinci 1884 byli kmotry Anton a Rosina Staffeovi, větrní mlynáři z Jestřabí, ale roku 1883 při křtu je kmotrou Tereza, choť Viléma Poulera, větrného mlynáře v Kletném na č. 58. Pauler se objevuje jako podruh už roku 1881 na č. 2, roku 1884—1885 chalupník a větrný mlynář na č. 58. Pocházel z Vrchů, Tereza byla místní. V I. 1881—1897 se jim zde narodilo 8 dětí, ale od roku 1888 jsou jejich rodiče zapsán jen jako chalupníci.

Dřevěný větrný mlýn v Kletném byl v roce 1875 v živnostenském provozu (Bericht). Větřák stál blízko východního okraje obce ve vzdálenosti 318 m od místní kaple, azimut 100°, na parcele vedle katastr. čís. 1103. Je zakreslen na katastrální mapě obce z roku 1833 Novějši katastrální mapu jsme neměli k dispozici Větrák je také zakreslen na spec mapách z roku 1880 a ještě i v roce 1938 kdy již nestal. O větřáku není zmínka ve sčítacích operátech od roku 1890, ani není po něm stopy v pomístním názvosloví. Zanikl asi v letech 1890—1900.

Podle sdělení starousedlíka Rudolfa Měsíčka ž 5. 11. 1987, nestál již za jeho paměti v Kletném dřevěný větrák Informátor si však pamatuje že na č 38 v Kletné měl majitel (od roku 1914) Johann Neugebauer na své usedlosti větrný motor (větrné kolo) na pohon šrotovníku, jímž pro zákazníky šrotoval. Jeho chalupa stála u malého rybníka; větrný motor, který měl namontován na stodole, se natáčel proti větru. Lidé v místě měli o tomto větrníku posměšnou říkanku,, Der Neugebauer hot einen Windmotor, dass er nicht geht, dos ist ja kior.‘ „Neuge- bauer má větrný motor, že on nejde, to je jasné“. Tento větrný motor zanikl počátkem druhé světové války, neboť majitel musel narukovat.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA