Jdi na obsah Jdi na menu
 


Milotice HO

9. 6. 2007

Milotice

(Burian neuveden)

Větrné mlýny se u nás začaly stavět již počátkem 12. století. Vznikaly tam, kde chyběla tekoucí voda k pohonu mlýnů vodních, nebo tam, kde byla voda „nestálá“. K takovým místům patřily i Milotice u Kyjova. Zde se často stávalo, že místní mlýn nemohl mlít, jelikož byl poháněn náhonem z Hrušovského, v dobách sucha mnohdy vysychajícího, potoka. Proto v roce 1759 navrhl nájemce tohoto vodního mlýna, mlynář Jan Zrůnek, milotické vrchnosti, že pro ní postaví mlýn větrný. Dohodli se o podmínkách a sepsali smlouvu, v níž se píše: „ Dnes, dole uvedeného data, byla mezi urozeným pánem Antonínem, svaté říše římské hrabětem ze Serenu, pánem panství milotického a svatobořického na jedné a mezi milotickým mlynářem Janem Zrůnkem na straně druhé, dohodnuta a sjednána následující smlouva.

Jmenovaný mlynář slibuje, že všechno potřebné dřevo k novému mlýnu sám otesá a desky k bočním stěnám dobře zfalcuje a na vykázaném místě, dlouhý 4 a 3 sáhy (tj. 7,6x5,7metru- pozn. aut.) nově, od základů, dle svého nejlepšího umu a svědomí postaví, zhotoví trvalou střešní vazbu a střechu uchrání před větrnými škodami, připraví k němu mlýnské kameny a všechna břemena, jako křídla a kola, celkem vše, co je k takovému dobře jdoucímu mlýnu uvnitř i zevně třeba a mlýn semletím několika měřic odzkouší, aby snad pak pro nějakou jeho chybu nebyl z chodu vyřazen.

Výše zmíněný mlynář se současně zavazuje, že při zaklenutí a obnově mistřínského kostelíka u Velkého mistřínského rybníka dřevo, potřebné k lešení až po zglajchování otesá a střešní vazbu s latěmi na taškovou střechu co nejpevněji zhotoví. Naproti tomu on, když to všechno shora uvedené a popsané, jak při stavbě větrného mlýna, tak i opravě mistřínského kostelíka, dobře provede, dostane za prokázanou práci, píli a námahu z mého vrchnostenského pivovaru dvě vědra piva, dále dohromady sto zlatých rýnských a na každý den, po dobu stavění, dostane k ruce dva robotníky.

Pro jistotu upevnění byly vyhotoveny dvě stejně znějící smlouvy a od dvou smluvních stran byly podepsány a zpečetěny.

Tak se stalo v Miloticích dne 24. ledna 1759.

Antonín hrabě Serenyi,             Jan Zrůnek, mlynář.

Jakou hodnotu mělo v té době sto zlatých rýnských, si můžeme učinit z toho, že když se o 10 let později „zakupovaly grunty“, stál v Miloticích půllán 90 zlatých. Mistřínský kostelík u Velkého mistřínského rybníka ležel jižně za vsí, po pravé straně silnice k Dubňanům. Dnes se na tomto místě nachází dřevěný kříž a pravděpodobnost, že se kolem svatostánku pochovávalo, podporují hojné nálezy lidských kostí.

Velký mistřínský rybník byl založen v roce 1526 na ploše zaniklé vsi Jiříkovic a na přilehlých loukách Vilémem Kunou z Kunštátu a představoval v své době největší vodní plochu na Kyjovsku. Měl výměru 840 měřic a zanikl koncem 18. století.

Mlynář Jan Zrůnek již před stavbou větřáku počítal s tím, že si jej vezme do nájmu. Že se tak stalo, dokládá další smlouva podepsaná novým majitelem milotického panství Františkem Ludvíkem hrabětem Serenyim, který byl kanovníkem a později proboštem olomouckým. Ve smlouvě se píše, že mlynáři se nový větřák se vším zařízením dává do nájmu a svobodného užívání na tři roky, to je od 1.1. 1775 do konce roku 1777. Po vypršení smlouvy jej bude povinen v pořádku a beze škody předat.

Ročně mu bude dodána kopa desek na opravu lopat apod., ale desky musí zaplatit sám. Neplacené robotní fůry mu budou povoleny jen do vzdálenosti jedné míle.

Všechno vrchnostenské obilí, ať na šrot, kroupy, kaši, nebo na mouku na koláče a moučníky, je povinen semlít bezplatně, aniž by si vzal „měřičku mýtného“.

S mletím má upřednostňovat vrchnost a její deputátníky, teprve pak přijdou na řadu domácí poddaní. Dále má povinnost opatřit si ocejchovanou mlynářskou mírku a každého, kdo by chtěl vrchnost ošidit, oznámit vrchnosti.

Ročně bude mlynář platit 50 zlatých činže, ale zohlední se roky neúrodné, v kterých uhradí jen 40zl., a to ve čtvrtletních splátkách. Výpověď z nájmu je rovněž čtvrtletní.

Smlouvu podepsal milotický vrchní Josef Winkler, František Ludvík hrabě Serenyi a mlynář Zrůnek.

Větřák stával na kopečku za dvorem, nedaleko od cesty do Skoronic. Od vodního mlýna byl vzdálen asi 500 metrů. Zakreslen je na mapě milotického panství z roku 1774 a připomíná se též v roce 1850 ve „výkupu z robot“. Avšak kdy a jakým způsobem zanikl, známo není.                    

Polohu větrného mlýna potvrzuje i první vojenská mapa (Josefská), z roku 1764-1768, mapa Morava list číslo 114.

Větrný mlýn ( krátký kabát) s. od obce u kapličky "Maierhoft", zakreslen na mapě r.1764-8

Obrazek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář